BEZ LOVECKÉHO PSA TO NEJDE

     Lovecký pes patří k myslivcovi, jak k velbloudovi hrby, jak kdysi humorně pravil v jedné z jeho vtipných povídek Miroslav Šimek. Pes je v podstatě člen rodiny a dobrý majitel se k němu podle toho chová. Osobně skládám poklonu všem, kterým se podaří připravit psa ke zkouškám a následně je úspěšně absolvovat. Čímž však vše nekončí, ale naopak začíná.

     Hodně záleží na zazvěření honitby, kde pes pracuje. Každé setkání se zvěří psa obohacuje a zdokonaluje. Tak, jak se člověk učí celý život, tak i pes je na tom podobně. Z vyprávění kamarádů z Hubertova cechu vím, že vycvičit psa je někdy sysifovská práce. A někdy se dokonce stává, že některé zlozvyky si táhne čtyřnohý přítel po celý život.

     Mně se podařilo na honu druhou prosincovou neděli v Troubkách zachytit na obrázcích lovecké psy se vými majiteli.

Míša Cáhlíková

Čestmír Stavinoha

pan Kozmík

Radek Mrtvý

Otakar Mateřánka

Lumír Vaculík

    Věřím, že nejen já, který loveckého psa nevlastním, ale i mně podobní, můžeme vzdát hold těm, kteří se kynologii a psům věnují. Přejeme hodně trpělivosti při snaze  vlastnit a hlavně vychovat loveckého psa.

     Na další snímky z honu 8.12.2018 se můžete podívat zde.

     Luděk Judas