NEZAMRZLÉ TROUBECKÉ JEZERO LÁKÁ VODNÍ PTACTVO

     Pokud přijde do nadmořské výšky naší honitby v Troubkách (kolem 200 m n.m.) sněhová nadílka, je to v poslední době něco neobvyklého a pokud teplota pod bodem mrazu životnost bílé pokrývky prodlouží, je to něco nového. Ti, kdo sušili svoje běžky někde za skříní nebo kdekoli jinde, obouvají bežecké lyžařské boty a vyrážejí do okolní krajiny.

    Ani já jsem neváhal, nabil baterie do mého foťáku, vyzvedl vnučku Elen a vnuka Mikuláše a vyrazili jsme do mé rodné vísky, Troubek. Dal jsem školačce, momentálně na "home office" a předškolákovi na výběr v jakém pořadí uskutečníme naše aktivity.

   Nejprve to bylo sjíždění válku na bobech na místním fotbalovém hřišti, tak jak jsme to před několika desítkami let dělali my a pozorování Bečvy, s neuceleným ledovým krunýřem, za hřištěm "Pod dráty". Jelikož jsou oba tak trochu znalí prostředí Troubek, Elen hledala splav. "Taky se tam pojedeme podívat," uvítal jsem nabídku na navýšení původního programu.

     Po cestě k troubeckému splavu na cestě do Citova jsem si všimnul nezamrzlé plochy na Bágru a na ní značné množství vodního ptactva. Do ruky fotoaparát a na krk dalekohled. Snažili jsme se k hejnu přiblížit co nejblíže. Musím vnuka i vnučku pochválit. Ploužení a maskování na jedničku. Zřejmě škola mého kolegy, dědy Pepy z Líšné, mimochodem také výborného myslivce, který se vnukům snaží přiblížit zákonitosti přírody.

     Když už jsme se, dle mého názoru, nacházeli celkem blízko, chvíli jsme se kochali, ale ptáky jsem nechali v klidu, nevyrušili, aby nemuseli opustit své momentální stanoviště.

Tak to byla odpočinková plocha u břehu....

A toto další plocha uprostřed, ale ta už pomalu zamrzala...

Elen se stala pozornou pozorovatelkou...

     V poklidu jsme tedy pokračovali k "novému" splavu, kde jsem musel vysvětlovat, kde že stál splav starý a co je to tam za vodu - odtok Malé Bečvy. Zřejmě byli s odpovědí oba spokojeni, protože další dotazy z debaty nevyplynuly.

A tady je důkaz, že jsme byli i u splavu...

     No a když jsme se potom po cestě domů zastavili u prababičky Anežky, která nám slíbila čerstvé masopustní koblihy, tak to byl prima výlet.

Luděk Judas