PRVNÍ JELEN ZDEŇKA NENADÁLA

     Při jednom z mnoha setkání na mne pokynul můj kolega z našeho troubeckého spolku Zdeněk Nenadál, abych se přišel podívat na fotografii v mobilu, na jeho  krásný úlovek - prvního jelena. Následovala gratulace, potřepání rukou a tradicí veleným uznáním "Lovu zdar" s jeho následnou odpovědí "Lovu dík".

    Ráno v půl šesté jsme měli sraz na Libavé, vyrážíme do terénu. Po příjezdu na místo posloucháme, bohužel opět zlověstné ticho. Začalo rozednívání a s ním se ozval mohutný zvuk troubení. Jelen byl přímo pod námi. Je to jasné, jdeme tam. Pomalu šouláme do prudkého kopce a najednou se opět ozvalo troubení. Zastavujeme, beru dalekohled a hledám, kde má případná trofej pobývá. Pak ho uvidíme, leží kousek před námi, na hlavě nádherné paroží. Ale tento král lesa má ještě čas, aby byl letos uloven. Sleduji jelena a nechce se mi odejít, je to majestátní kus, ale člověk míní a příroda mění. Zafouká směrem k obrovi s parohami, ten se zvedá a jde pryč.

     Musíme jít hledat dalšího.

    Jdeme do kopce, sedneme si na skálu. Pod námi kouzelné údolí s říčkou Odrou. Asi po půl hodině vyšla holá na louku. Dostalo se mi poučení, že žije velká šance, aby se objevil i jelen. Vítr fouká směrem k nám. Najednou jsem ucítil pach říjného jelena. Tuto informaci, získanou mými smysly, předávám Mírovi. Jeho nechápavý pohled jasně ukazuje, co si právě, v tento okamžik, o mně myslí. Nevěřícně kouká a hlavou mu proběhne, co mu to přidělili za člověka. Jeho pochyby se během pár okamžiků rozplynuly jako pára nad hrncem. Během chvilky dole pod námi zamrmlá jelen. Vidím, jak se vlní a pohybuje porost. Jelen jde ven, jak jsme předpokládáli, za holou. Můj průvodce novou návštěvu obezná. Je to ten pravý host, odpovídá jak věkem, tak i parožím. Bohužel vzdálenost hodně přes dvě stovky metrů a prudce dolů s kopce. To  by nebyla bezpečná střelba. Jdeme na jiné stanoviště.

    Cestou zradíme holou, ta upozorní kolegy níže a je z toho hromadný úprk do bezpečných pozic.

     No nic, zítra půjdeme dolů k Odře. Náš jelen nás dva dny vodil za nos. Jednou byl nahoře na kopci, pak se mu zalíbilo troubení jen v porostu. No prostě zkušenosti a návyky starého mazáka, znajícího přesně svoji oblast. Nastal čas na plán B.

     V úterý ráno se dostavuji na  sraz v po páté hodině a vyrážíme na druhou stranu údolí Odry. Jelení říje se začala rozjíždět, troubení je slyšet stále častěji. Jedeme na zvolené místo, začíná se pomalu rozednívat. Konečně zastavujeme. Nabíjím a spolu s Mírou kráčíme po cestě, zařezávající se do kopce.

     Pod námi teče Odra. V šeru lesa se kolem vody motal jezevec, který se o nás vůbec nestaral.

     Najednou nahoře zatroubil jelen. Plazíme se do prudkého kopce a čekáme. Kousek vedle nás, ještě v ranním šeru, vyšel majestátní jelen. Bohužel, opět to nebyl ten náš.

     Jdeme dál a čekáme na další zatroubení. Probírám s Mírou další možnosti již za jasného rozednění a slábnoucí intenzitě troubení. Na pohádky moc nevěřím, ale nejednou v dálce zatroubil jelen. Rozhodnutí je jasné, jdeme tam. Šouláme potichu k jelenovi, který nám ale další znamení již nedává. Zastavíme a v naději posloucháme, zda-li se znovu ozve. Ozval se! K našemu překvapení přímo nad námi. Nezbývá než se vydat do prudkého kopce. Projdeme křovím a narážíme na louku. Úkryt nacházíme za keřem a se zatajeným dechem čekáme. Je tam. Jelen však stojí za horizontem a my vidíme pouze hlavu a parohy.

     Dostávám pokyn, nachystat se ke střelbě. Nemusím vám podrobně popisovat můj pocit. Chystám si opěrku pod zbraň, připravím se se a čekám. Chyba je nepřípustná! Přede mnou asi šedesát metrů stojí laň. Dívá se přímo na mě, nesmím se vůbec pohnout. Jelen se vydal přímo za ní, ale ta mu odchází za horizont. Jelen se otáčí a vrací se k lesu. Bere pašu. Já ho pořádně nevidím, musím popojít několik metrů doprava a nahoru. Opět jsem ho shlédl. Sotva jsem zastavil a znovu se nachystal, jelen zvedl hlavu a díval se přímo na mě. Mou hlavou proběhla myšlenka, teď uteče! On je však zvědavý a jde přímo ke mně. Čekám na vhodný okamžik a přemýšlím o všech okolnostech odpalu střely. Je tam vysoká tráva, sahající jelenovi do poloviny těla a já již mám osobní zkušenost s odklonem střely o trávu. Hledám v dalekohledu mezeru v trávě a najednou slyším mého průvodce jak šeptá střílej! Střílej! Byl nervózní víc než já.

     Jelen se zastavil asi padesát metrů od nás, byl v prudkém kopci. Opatrně mačkám spoušť. Míra poskočí, jak se lekl. Střelba s magnumovou ráží má svoje kouzlo. Jelen silně značil zásah a odešel za horizont. Čekáme asi pět minut a jdeme nahoru na kopec po jeho posledních stopách. Obrovská úleva. Vidíme ležet jelena. Je to mohutný kus. Jdeme k němu. Cítím obrovský respekt a radost, že všechno dobře dopadlo.

     Vzdali jsme našemu velikánovi všechny pocty, které zhaslé zvěři náleží. Musím říci, že tento lov byl neskutečný a zážitek obrovský! Musím poděkovat všem, kteří se na této mimořádné události podíleli.

     Jelen má bodovou hodnotu 169.17 bodu, tedy těsně pod bronzem.

     Lovu zdar!